Poznámky k deníku s cest, týden prvni 14.-21.12.:

Zápisky s cesty vzniknou vždy tak a i tentokrát tak vznikly, že si s terkou rozložíme své rybářské stoličky, nalijeme si čaj a vypíchneme pak každý ze svého deníčku to co nás ten či onen den nejvíce oslovilo, no a to celé vemu a zakomponuju do takového "hlášení" co všechno se stalo a co jsme prožili, do toho budu sem tam psát nějakou zajímavost z historie nebo něco z faktů, ale to jsou info co si každý může nalézt kdekoli, píšeme naše zkušenosti, naše úhly pohledu a naše zážitky. Spíš se bude jednat o poznámky než o ucelený slohový útvar...

15.12.
ŠOKUJÍCÍ ODHALENÍ
opravdu se nám nechtělo po tom maratonu s postele, jednak to bylo utahaností, jednak tím že v autě ráno byly tři stupně a ve spacácích bylo tepleji, a taky tím že jsme si z krků neseundali zázračné tachyonové vortexy, takže jsme prostě místo v 6.22 vstaly až v 8.22 prostě vostudy :o) "pražili" jsme si to svých osmdesát na maďarské dálnici, užívali si v rámci možností maďarská panoramata zahalená do mlhy. Vzali jsme si průvodce do každé africké země, vzali jsme si mapu do každé africké země a zemí blízkého východu, ale zapomněli jsme si vzít mapu evropy :o) (za úsek map a průvodců v naší expedici je odpovědná Terez, ale odpovědnost za absenci mapy evropy jsme na sebe musel vzít já) naštěstí nám pomohl strejda Tom Tom, kterému to moc nešlo. Takže jsme byli odkázáni jen na navigaci a docela jsme se divili, když jsme plni očekávání z rumunské hranice, vstupovali místo do rumunska do Srbska. Průjezdem přes Bělehrad se blížíme k Bulharsku. Pečlivým a několika hodinovým zkoumáním a porovnáváním ukazatele ujetých kilometrů na tachometru, sledováním kilometrovníků na dálnici, sledováním ujetých kilometrů na TomTomu a Garminu, jsem přišel na ŠOKUJÍCÍ ODHALENÍ!!!! náš ukazatel ujetých kilometrů nám ukazuje přesně o deset procent méně než je skutečnost, což je dobré vědět (navíc nám to příjemně zahýbe směrem dolů statistikou průměrné spotřeby :o)) Dalším nemilým zjištěním bylo kapání nafty, bylo to spíše čůrání nafty, venku bylo pět stupňů a foukal vítr, spíš vychr, takže sem se nevydal zkoumat co a jak, ale jen jsme zkusil přepnout z hlavní nádrže na přídavnou nádrž, po několika kilometrech to už nekapalo takže malá indicie příčiny. Po smskové konzultaci s mechanikem Petrem (šikovný technik co nám dělal posledních 14 dnů před odjezdem na autě) jsme si ujasnili kde můžou být inkriminovaná místa kde může docházet k úniku. Terku bolelo dost v krku a asi měla horečku, celou sem jí obalil do tachyonové deky a obalil ultráčema. první použití měniče napětí a rychlovarné konvice, HURÁÁÁ FUNGUJE, je to opravdu paráda udělat si v tomhle počasí teplý čaj. Jo ale vlastně nás potěšil obdiv a uznání postaršího pána s radiovkou v modrém trabantu, který stál na hranicích do srbska vedle nás a pak srbský celník který když uslyšel odpověď na otázku kam jedete, slovo afrika, tak pak už se jen smál, poskakoval a říkalo do kola AFRIKA-PAPRIKA noc před Niš před hranicema s Bulharskem a pro popularitu opět OMV

16.12.
OPRAVA ÚSPĚŠNÁ!?
ráno vychřice a déšť..
OMV se se svou koncepcí neliší nikde v evropě, proto nás trochu zmátlo zda jsme pořad na slovensku či nikoli A JESTLI JSME SE NEVRÁTILI V ČASE :o) moc dobře jsme se opět nevyspali, jednak silný vítr pohupoval jahůdkou, jednak zima a jednak jsme spali vedle nějaké trafo stanice z které na nás zářily takové ty špatné vlny, které člověku moc dobře neudělají. projeli jsme bulharskou fleško hranici (fleško, protože u prvního okýnka po překontrolování pasů dostanete flešku, s tou jedete k druhému, i třetímu i čtvrtému okénku, vždy si jí od vás vemou, něco tam porychtují pak vám jí dají a pošlou dal) před Sofií před obědem jsem se pověřil úkolem odhalit závadu co se týče kapání nafty, Zjišťování trvalo asi půl hodiny až nakonec jsem přišel na to že soudruzi v NDR tedy v dílně někde udělali chybu (dvě stahovací pásky ze dvou na přívodní hadici nafty na hlavní nádrži, byly uplně volné, plandající) při opravě naší jahůdku znalecky okukovali nějací srbští hasiči a hrdě říkali že taky doma mají tereňáka, ale menšího, Ladu Nivu ale opravdu jsme si oddychli že problém s naftou se vyřešil, tedy jsme si to v tu chvili mysleli. pomalu odjídáme cukroví čehoš máme dvě krabice. Pořád po smskách řešíme vízum do Súdánu, které už jsme měli dávno mít při našem odjezdu a pořad není a řeší se kdy bude a kdy a kam nám ho pošlou abychom ho měli včas

vstup do turecka, trochu birokracie, a rozkopana hranice a jahudka si rochnila v tom náhodně vzniklém terénu, prvním terénu na její pouti do afriky a protože Terce se nelíbila žádná vhodná benzínka na jak říká ona "vykakání" jsme dorazili až k Izmitu, takže jsme projeli tři státy a cca 890km a při maximální rychlosti jahudky 80km/hod to je uctihodné (ne že by nejela víc, ale šetříme ji, děláme pravidelné přestávky a moc jí nepřetěžujeme, není důvod, chceme po ní vytrvalé výkony a né sprintky :o))

17.12.
DÉMON KAPAČ A NĚJAKÝ NEFUNGUJÍCÍ DEN
Od rána hnedka vymetená obloha, sluníčko, teplo, prázdninovým tempem jsme se plížili k Ankaře, opravdu si to vychutnávali, doposud jsme pořád spěchali na jih, nejen za poznáním afrického kontinentu, ale i za teplem a sluníčkem a když na nás mrkalo už v turecku, tak jsme se kochali, kochali a kochali...
a při kochací náladě nebylo zas až moc deprimující zjištění, že nám stále kape nafta, teče, zkoumáním a stavěním na každé pumpě jsem odhalil, že trubička která je přivařená na hlavní nádrž (máme i přídavnou, proto hlavní) a na kterou je pak sponkou připevněná hadice, je naprasknutá. Vymešlení technologie jak to vše vyřešit bylo nelehké a pokazilo mě to celý den, ale díky mechanikovy Petrovy, za což mu patří náš dík (a tím si maže trestné body) :o) jsme vymyslely jak jednoduše závadu odstranit, vyvrtám do nádrže novou díru, na hadici s naftou přidělám trubičku a to vše propojím tak aby to drželo a těsnilo, naštěstí sem vybaven dostatečně, proto realizace takové opravy byla hračka. oPRAVA KAPAJÍCÍ NAFTY SE ZDAŘILA druhé zdaření :o) bych to nazval přestal jít měnič (nebo konvice) časy teplých čajů jsou pryč když jsem večer zjistil že nafta teče zase úplně odjinud, chtělo se mi brečet. vlezl jsme si pod auto a viděl že z právě natankované přídavné nádrže kape, tedy spíše teče nafta, někde v horní části, už se na to vyp... prostě tuhle nádrž nebudu tankovat plnou, až budu mít energii pustím se do opravy tohohle problému. už pokažený kapající den mě nespravily ani přejezdy průsmyků ve výšce 1300metrů nad mořem a opravdu pěkná panoramata a pohoří všude kolem. Terce už chřipka a bolesti v krku odchází, horečka taky, tachyon makal o sto šest...¨

terka pilovala zámek u naší střešní ZAMČENÉ vojenské bedny

spali jsme u města Nevsehir před skalním městem v Goreme (kapadokie) spali jsme v 1300 metrech, venku mínus pět ...

18.12.
KONEČNĚ POŘÁDNÉ KRÁSY probuzení v totálně omrzlém turecku, prohlídka skalních městeček v Kapadocii, toto místo jsme vynechali při našem říjnovém výletu tureckem. Dle terezky to byly města pískových homolí. Město záhadných skalních kuželů, plné zvláštních a silných energíí A první použití mého nového fotoaparátu na naší cestě (sice to nebyl fotoaparát který jsem chtěl a opravdu pár týdnů před odjezdem sháněl, ale asi to tak mělo být, a měl sem si pořídit tento levnější a trošičku méně výkonější, dáli se to tak říct, kousek (rád bych tímto poděkoval Hopíkovi a pár dalším lidičkám co udělali opravdu hodně aby mě pomohli někde sehnat ten kousek od kanonu a děkuju i těm co se na mě totálně vys... a neudělali proto ani to, že by si nadzvedli půlku zadku nahoru aby ten prd vyšel líp ven, díky tomu nepřestávám zapomínat že stále žijeme ve světě plném sobeckým materialistu, ale díky nim si můžeme daleko víc vážit právě těch druhých lidí a mít je o to víc rádi, takže i za tuto špatnou zkušenost jsem tuze rád :o) to jen taková vsuvka k fotoaparátu.
dále postup k Syrským hranicím
opět žádný teplý jídlo, rozdělání vařiče vedle pumpy s LPG se Terce moc nechtělo. nemilý zážitek při sjezdu velkými serpentýnami, kdy se to krásně krouhalo osmdesátkou z prudkého kopce s přibržďováním, ale díky tomu že byla noc, a bylo prd vidět to nebylo tak příjemné, hlavně když za zatáčkou, kterou si brousíte osmdesát, je nastražený neosvícený stojící kamion, který vlastně vůbec nemůžete vidět. Brzdily jsme i očima a čokurejema a vším co se dalo, kouřilo se od hvízdajících gum, ve smyku "předjed" kamion nešlo, leda pustit jahudku do příkopu z kterým by si asi poradila, nakonec vyhrála varianta, nebo spíš rozhodnutí že to prostě ubrzdíme a basta. Nevím kolik milimetrů před kamionem jsme zastavili, ale ťukanec nebyl, rychle sem couvnul, kamion oběl aby to donas nikdo nenarval a cca po dvěstě metrech sjel na pumpu, byly jsme oba spocený, rozklepaný, vzpamatovavali jsme se asi deset minut, naštěstí ani v autě nebyla žádná mela a vše drželo. Pochopitelně jsme byly rádi za tu malou zkušenost, která nám říkala nejen to abychom byly těch pár kilometrů opatrnější o trochu víc, takže jsme se dohodli že nebudem jezdit v noci, pokud to nebude nutné a že nebudem jezdit víc než 555km za den i když předcevzetí dne jsme chtěli dotáhnout do konce a to že dorazíme do Syrie horskou úzkou silnicí, jsme se dostali na zdánlivě opuštěný hraniční přechod, Turečtí pohraničníci nám nabízeli pistaciové sušenky, my jim na oplátku nabízeli vánoční pečivo našich maminek, docela je to rozesmálo, Turecká hranice byla rychla, horší byla ta Syrská, nejprve jsme museli projed jakysi desinfekční brod pak začalo vyplňování dotazníků, různé otázky a narážky (nejprve se zeptaly zda umíme arabsky a pak nám někdo něco řekl a všichni se tomu hrozně smáli trochu dětinské, ale my jsme to přežili .... pak další syrský maník, ten zas chtěl peníze za pojištění a disel poplatek a pak další razítko a další upisovaní a další maník a pak poslední, který taky chtěl peníze, ale až když to strkal do náprsní kapsy jsem pochopil že to není poplatek ale příspěvěk na jeho lepší bydlení, budiš mu přáno (parchantovi :o) ) vcelku vyčerpaní najetýma kilometrama a hraniční birokracii jsme to zapíchli několik kilometrů za hranicema v lese.

19.12.
SYRSKÁ POHODA
i když jsme vylejzali z postele před šestou, pomáhalo nám vstát ostré sluníčko, cvrdlikající ptáci, cikády a další příjemně hlučící havět, celou dobu se ženeme za sluníčkem a teď je tady, takže jedeme prázdninovým tempem k moři, Sýrie nás po prvních kilometrech okouzlila především takovou uvolněností, pohodou, opraoti jižním tureckým vyprahlým kamenitým kopečkům, jsme zde lemovaly zelené kopce, zelené lesy sady pomerančovníků a manderinek které čekaly na sklízení... snídani jsme si vychutnali za svitu sluníčka na pobřeží středozemního moře v městečku Jablach jižně od Latakye při příjezdu do města jsme projížděli "chudinským předměstím" kde stály desítky "domečků" z kartonu, hadrů, ty lepší byly s plechu a i když všichni ty lidičky vypadaly tak šťastně, tak přeci jen sem nebyl připraven na takový pohled i když jsme si zpětně uvědomil že je to jen naše měřítko konfortu a standartu a ti kteří ho z nějakých důvodů nemají, nebo nemohou mít, tak je automaticky litujeme, uhýbáme pohledem, mluvíme o tom že jsou neštastní atd. měli jsme pocit že jsou šťastní, užívají si život jako málo kdo v evropě, žijí v daný okamžik, radují se ze života a neřeší karieru, na jak vysoký post v práci se dostanou, kdy vydělají na sedmý byt který budou moc pronajmout, kdy našetří na třetí sporťák aby byly lepší než kolega .... oni už přišli na to že materialní statky nepotřebují k tomu aby byly šťastní .... co jsme si vychutnávali snídaní, byli jsme opravdu středem pozornosti, připadali jsme si jako filmové hvězdy co přijeli do prahy, všichni na nás mávali, troubili, otáčeli se za náma a zdravili nás při vychutnávání sluníčka jsme se pustil do odhalování závady s měničem napětí, "naštěsí" chybu udělal mechanik který zapojoval druhou autobaterii do jahůdky že baterii dostatečně neukostřil, pak nedocházelo k nabíjení baterie, tím pádem se baterie vařením vody vybila a měnič pak nefungoval, ale už hotovo
maskované až schované benzínky, cena nafty deset korun po napjaté navigační výměně názorů (tak událost komentovala s odstupem času terka) jsme navštívili pevnost Crak de Chevalier poučení, musíme mít dostatek hotovosti, u vstupu takové vydírání, hrad nádherný výhled, obrovský komplex, děti hlídající naše auto, oba jsme se schodli že pro nás není příliš lehké se kochat památkama, kde umírali lidé a kde je vše nasáklé krví, tak na nás působila daná památka (po té energické stránce, prostě ještě než jsme tam přišli měli jsme husí kůži, bolesti v břiše, jakoby jsme tak trochu prožívali tu bolest s těma všema co tam zemřeli, i když v čechách mnoho hradů je naopak nabito příjemnou a silnou energii tak tenhle kousek za to nestal/vsuvka pro esotericky zaměřené :o)/
utábořili jsme se u dálnice v lesíčku a dali si první teplou večeři, po ní jsme se vrhli do uklízení auta, přeskupování krabic a krabiček, takový tetrix level 3 sluníčko zapadá před čtvrtou hodinou a po zapadu už nejezdíme, takže den je poměrně krátký na velké přesuny a návštěvu památek přes den bylo cca 25, k večeru 15, večer už jen deset Syrii, jsme si moc nevychutnávali, jednak že jsme doma nechali průvodce (za info o této zemi děkujeme rodakovi Danielovi, do jeho oblíbeného kostelíčka pojedeme až cestou zpět)

20.12.
městečko Homs, návštěva, rarita, projeli jsme si obrovskou tržnici s jahůdkou, z části i krytou,chýšové předměstí, centrum na Syrii výstřeně evropský, velké budovy, neonové nápisy
ochotný pán manager firmy Dunlop nás s toho labiryntu vysvobodil k bankomatu pár kilometrů za Homs při focení nám zastavila dodávka plná zeleniny a snědý pán se ptal zda nic nepotřebujem, mi že né, pak se ptal kam jedem a my že do Palmyry, že je to prý dobrá volba, tak sem si ho vyfotil a jeli jsme, za chvillku nás s rozjařeným úsměvem předjížděl a mával na nás mandarinkou vruce a máchal druho rukou ke krajnici, zastavil sem, vyběhl s auta a nesl nám dvě mandarinky, pozdravil mě a terku, podal nám ruku, pak terce dal mandarinky a mlasknul ji nečekaného hudlana na tvář Terka jen vykulila oči a už nic neříkala, zazubil se zamával a padal,

Palmyra úžasná, oaza v poušti, úchvatně zachovalé antické pamatky, obrovský kompex, přístupný zdarma, opravdu nevšední zážitek a asi málo kde na světě k vidění procházka (dle terky prý bláznivá) palmyrským trhem a brodění se místními uličkami (dle terky tato procházka dostala název Halooo procházka, nejen dítě ale opravdu každý kdo nás jen očkem zahlédl nám toto slovíčko pověděl) piknik na poušti- při cestě do damašku jsme sjeli z hlavní silnice a drandili si to pouští přes duny dokud nepřestaly být slyšet auta ze silnice a právě tam jsme si udělali, takovou svačinku

vojenské osady- byly všude co jsme lemovali hranice s Irákem noc na poušti - stejně jako jsme našli místo na odpolední piknik jsme našli večer místo na spaní, po večeři jsme opět uklízeli a vylepšovali skoro čtyři hodiny auto

21.12.
ranní cesta do damašku po půl hodině jízdy - kamion s prostřeleným čelním sklem (řidič už tam nebyl ale poprvé jsme viděli policejní vůz, který jsme neviděli u žádné bouračky) damašek obrovské město zahalené do smogu
policie znamenitě píštalkama řídí dopravu (upřímě kam se hrabou semafory v evropě) starý damašek - pochmurné a špinavé staré cenrum, taková zastaralá vesnička uprostřed moderního omšelého města přechod do jordánska - další skautská hra sežeň dvacet razítek a mužeš odejít ze země, pak sežeň třicet dalších razítek a můžeš vstoupit do jiné (ale to do jaké budovy pro ně jít, a jaké máte mít a kolik, a v jakém pořadí, to vlastně nevíte, tuto bojovou hru vám trochu zamotají i pohraničníci, kteří vůbec neumějí žádnou jinou řeč a na jakoukoli větu v jaké koli řeči odpovídají úplně jinak ve své řeči ale bojovka dokončena v relativně dobrém čase a bylo to nakonec i vesele když se jeden úředník smál druhému který nemohl vyslovit na po páté moje příjmení a onen dotčený po něm mrsknul razítko (právě to které jsme potřebovali na nějaajý papír a které pak nemohl najít pod jeho stolem....) ještě večer před setmění návštěva ummkajs římské rujny které stály za prd aůe jeli jsme tam hlavně kuli výhledu na jezero do kterého prý zahnal ježíš dva démony proměněné do stáda prasat, pro špatnou viditelnost jsme neviděli nic. pokecali jsme se švýcarama, přespali u mešity pár desítek metru pod hladinou moře v úrodné nížině kolem jordanu

(pznaut.) deník přepisuji 22.12. v 22hod 12 min na N 31.43.908 E 35.35.488 ve výšce mínus 404 metrů pod hladinou moře


zpět na deníky