Across Africa 2009

Kameroon-2- 15.12.2009 – a zbytek cesty – zápis 30.

V Těchto dnech (17.10.2010) vrcholí přípravy na další cestu, proto nebyl dostatek času na doladění deníčku, ale alespoň v rychlosti doplní několik fotek s cesty.

Kamerun byl pro nás jednou z nejhezčích afrických zemí, potkali jsme tam mnoho Čechů, mnoho dobrých lidí. Kamerun je plný sdílných a přátelských lidí. Okomentování závěru naší cesty, spíš našeho úprku, myslím dostatečně okomentuje a přiblíží email, který jsme posílali kamarádům na ambasádu v Nigerii:

Ahoj,

Tak nás už ojetá kola dovalila až do promrzlého domova. Závěrečná část cesty byla poněkud adrenalinová. Už nějak v Mali jsme "nějak" cítili, že musíme raději co nejrychleji a co

Nejkratší cestou domů, protože autíčko mele z posledního. Takže jsme z malých

zajížďkami jeli pomalu směr domov. V Maroku nám autíčko přestalo pořádně startovat, na

každé druhé nastartování jsme museli někoho shánět. Vzhledem k tomu v jakém

stavu auto bylo, je, řekli jsme si, že Evropu projedeme non-stop.

Nestartovali jsme, nemrznoucí směs jsme taky neměli a na severu Maroka už začalo v

převodovce tak chřastat že jsme mysleli, že vyskočí z auta. Ve Španělsku už převodovka

poslouchala akorát na čtyřku, ostatní vydávali tak příšerný hlasitý zvuk, že

to opravdu muselo prdnout a vlastně to ani nejelo, jak mělo, a poslední

třešničkou bylo, když jsme už v Německu v hluboké noci jeli po dálnici, z pojistné

skříně začali šlehat plamínky a světla zhasla. Taky fajnovka. Natahal sem na tvrdo

dráty k předním přídavným světlům a k zadním přídavným světlům, na ty zadní sem izolepou

nalepil odrazky z trojúhelníku a jeli jsme. A dojeli. Auto je na zahradě, chce se na

něj přijet podívat náš smskový mechanik. Asi z něj uděláme pomník (-:

Ale abychom to vzali postupně, od odjezdu od vás. Hned ráno co jsme

vyrazili z Ambasády, jsme se trochu zasekali na předměstí, trochu jsme i

bloudili, nakonec pochopitelně tu správnou cestu našli, i když se zpoždění.

Silnice skoro až k hranicím dobrá, sice nám cestou prdla brzdová hadička,

ale vše ok, naštěstí jsme měli v autě náhradní tak jsme vše do hoďky opravili.

Tu noc jsme spali na nějaké misii, byly jsme se podívat na místní mši a

Poslouchali kázání, které spíš připomínalo projev Hitlera, či nějakého diktátora. Druhý

Den jsme už frčeli na hranice, těsně u hranic se cesta trochu více zhrbolatěla.

Nigerijská strana hranic proběhla dobře, asi hodinu hledali razítko do

karnetu a nakonec tam dali jiný. Beninská strana hranic byla poněkud horší. Lépe

řečeno žádná tam nebyla. Prostě žádný imigrační, nic. Proto jsme dojeli do

nejbližšího městečka a začali se tam pídit po policejní stanici, aby nám tam někdo dal

razítko a později z toho nebyl průser. Po různých obstrukcích nám

orazítkovali vše, co jsme jim dali pod ruku. Další trošku zpestřující situace byla, když Terka při relaxaci, na mojí ruce, pod kůží, objevila jakousi věc, co se pohybuje. Červ. Dali jsme mu jméno

Bořek.

Trochu mě jeho cizopasnická přítomnost štvala, takže po různých konzultacích

Z ČR a z paní konzulkou v Kamerunu jsme měli přehled o lécích, které by

zabrali na Bořka, tedy na Filarii, jak se tato nemoc jmenuje. Ani nevím v jakém státě

se nám až povedlo lék sehnat, z opravdu velkým úsilím. Bohužel až tady v ČR

jsem zjistil, že ten lék zabijí pouze dospělé červy, ale nezabíjí vajíčka, takže

dle svědění a všeho, předpokládám, že Bořkův synátor si to zase užívá někde v

mém těle.

Jinak sever Beninu byl příjemný, ale čím níže, tím to bylo

Prorostlejší turistama a tím více tu byly drzejší a otravnější a okraduschopnější lidi. A

Z dalším státem to bylo horší a horší. Za zmíňku stojí Ghana, která je

Opravdu pěkná, vcelku levná a lidi jsou velice přátelští, i přes tu kupu německých